Parker Michaela

o mně

Máma, manželka, učitelka, pejskařka, volnomyšlenkářka.

Zpět

  • Konec roku jako tiché zastavení

    Konec roku jako tiché zastavení

    Konec roku má zvláštní schopnost zpomalit čas. Dny jsou kratší, ticho hlasitější a myšlenky se vracejí tam, kde jsme je během roku nestihli doříct. Přirozeně se ohlížíme – ne proto, abychom se soudili, ale abychom pochopili, kde právě stojíme.

    Bilancování není jen seznam splněných úkolů a nesplněných plánů. Je to spíš rozhovor se sebou samými. Co nám uplynulý rok vzal? Co nám naopak dal, i když jsme to možná v danou chvíli neviděli? Některé odpovědi přicházejí snadno, jiné se skrývají za únavou, zklamáním nebo tichou radostí, kterou jsme si nestihli pojmenovat.

    Na konci roku se často ptáme: A co bude dál? Je to otázka plná nejistoty, ale i prostoru. Ne všechno musí mít jasný plán. Někdy stačí připustit, že staré cesty už nám neslouží tak jako dřív – a že je v pořádku je opustit, i když ještě přesně nevíme, kam povedou ty nové.

    V profesním životě možná cítíme potřebu změny tempa, směru nebo smyslu. V osobním životě zase touhu po větší rovnováze, klidu nebo odvaze říkat věci nahlas. Konec roku nám nenabízí hotová řešení, ale dává nám vzácnou příležitost: zastavit se a naslouchat.

    Hledání nových cest nezačíná velkými rozhodnutími. Začíná drobným přiznáním – že něco chceme jinak. Že jsme se změnili. A že je v pořádku nevědět hned všechno. Nový rok nemusí být o revoluci. Může být o jemném posunu, o otevřenosti a o důvěře, že další krok se ukáže ve chvíli, kdy na něj budeme připraveni.

  • 19. listopadu 2021

    Tak můj milý deníčku. První zápis je vlastně docela strohý. Vzhledem k tomu, že jsem se chystala v deníkových příspěvcích psát o úžasných místech, příhodách a zážitcích. Tak to vše bylo přerušeno Covidem 19. Ale vlastně díky němu jsem se také konečně dostala k tomu, abych začala psát a zapracovala na svém blogu. Takže jsem jeden den obětovala zkoumání, vytváření a dokončování vzhledu.

    Nemůžu teď chodit nikam a mám i málo sociálních interakcí, které mám opravdu ráda. Opravdu poctivě dodržuji karanténu. Zároveň jsem hodně unavená a dokážu spát téměř celý den. Jinak jsem ten typ, který hledá inspiraci pro psaní všude kolem sebe. Dokážu jít s počítačem do kavárny a psát. Moje okolí mě inspiruje.

    Občas nemůžu najít vhodná slova, jindy jich mám plnou hlavu. Opravdu občas bojuji s tím, abych dostala na papír všechny myšlenky. Včera jsem tak přemýšlela nad tím, co musím všechno stihnout. Sedět celý den doma, mě opravdu ubijí a nenaplňuje mě to. Mám poté mnohem větší sklony k prokrastinaci, nicnedělání a emočnímu přejídání se.

    Naštěstí mě občas inspirují i kamarádi přes sociální sítě. Což přišlo i teď, a tak připravuji nový článek. Zároveň se teď zabývám vymýšlením a zlepšování receptů. Těším se na pokračování.

    Míša

  • Cíl stanoven!

    Teď jsem se na chvíli odmlčela. Měla jsem o čem a psát a měla jsem i chuť psát, jen přes všechny starosti a stresy jsem neměla vůli a radši jsem si prostě sedla k televizi pustila Netflix a jedla brambůrky. Asi jsem si to v sobě potřebovala všechno nějakým způsobem ujasnit a urovnat.

    Dlouho dobu už nějakým způsobem bojuji se svojí postavou. Rozhodla jsem se více soustředit na svůj jídelníček, příjem a dostat se do léta do formy. Prostě chci vypadat dobře v plavkách. A o co víc, chci se v těch plavkách dobře cítit. A chci to kvůli sobě!

    Dalším krokem k mému úspěšnému životu je dodělat vysokou školu. Konečně se hecnou a začít na sobě makat. Jo, státnice jsou za rohem. Jdu se učit!

    A poslední kousek do skládačky. Najít muže. Hledám lásku. Rozhodla jsem se vás seznámit se svými muži z minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Takže rozhodně budu mít o čem psát. Neboj. Chystám se s vámi podělit o svoje pokroky. Chystám se to tady všechno vypustit, každý drobek a každou slzu. Jsem připravená s vámi sdílet můj život. Tak se tu mějte. Jdu makat na dalším článku.